Po uhlí přichází realita: Česká energetika v bodě zlomu

Únor 2026 přinesl v české energetice několik zásadních momentů. Symbolické uzavření éry černého uhlí, potvrzení růstu spotřeby energií i zesilující debatu o kapacitních mechanismech ukazují, že český energetický sektor vstupuje do nové fáze transformace. Co bylo nejdůležitější?

Definitivní konec černého uhlí v ČR

Historický milník přišel na Karvinsku, kde společnost OKD ukončila těžbu černého uhlí v dole ČSM. Tím se uzavřela více než dvousetletá kapitola hlubinné těžby černého uhlí na území České republiky.

Tento krok má silný symbolický i praktický rozměr:

• ČR se definitivně loučí s domácí produkcí černého uhlí.
• Energetika i teplárenství se musí plně orientovat na jiné zdroje.
• Regiony závislé na těžbě vstupují do další fáze restrukturalizace.

Z hlediska energetické politiky jde o potvrzení dlouhodobého trendu útlumu uhlí. Zároveň však roste tlak na zajištění dostatečných a stabilních náhradních kapacit.

Spotřeba energií znovu roste

Podle dat zveřejněných Energetický regulační úřad došlo v roce 2025 k meziročnímu růstu spotřeby elektřiny, plynu i tepla. Únorová prezentace těchto dat potvrdila několik trendů:

• domácnosti i průmysl se po období úspor vracejí k vyšší spotřebě,
• elektřina zůstává klíčovým exportním artiklem ČR,
• stabilita sítě je zatím zachována, ale rezervy se postupně ztenčují.

Po energetické krizi let 2022–2023 byla patrná výrazná úsporná opatření. Současný vývoj však ukazuje, že část úspor byla spíše reakční než strukturální. To zvyšuje důraz na efektivitu, modernizaci sítí a nové zdroje.

Kapacitní mechanismy jako priorita roku 2026

Významným tématem února byla debata o zavedení kapacitních mechanismů. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR označilo jejich přípravu za jednu z hlavních priorit energetické politiky.

Cíl je zřejmý:
zajistit dostatek stabilních výrobních kapacit pro období, kdy budou postupně odstavovány uhelné zdroje.

Kapacitní mechanismy mají:

• motivovat investory ke stavbě nových zdrojů (plynové, paroplynové, případně jiné stabilní kapacity),
• zvýšit bezpečnost dodávek,
• snížit riziko nedostatku výkonu v zimních špičkách.

Diskuze se vede především o podobě podpory, délce kontraktů a kompatibilitě s evropskými pravidly veřejné podpory.

Tlak na teplárenství a transformaci zdrojů

Únor také potvrdil, že české teplárenství stojí před zásadní modernizací. Odchod od uhlí, růst ceny emisních povolenek a tlak na dekarbonizaci nutí provozovatele:

• přecházet na zemní plyn (dočasně),
• rozvíjet kogeneraci,
• investovat do biomasy, odpadu či velkých tepelných čerpadel,
• hledat systémová řešení napojení na nové zdroje tepla.

Transformace ale vyžaduje stabilní regulační prostředí a dlouhodobou predikovatelnost.

Co únor 2026 ukázal?

1. Transformace už není teorie, ale realita. Konec černého uhlí je jasný signál.
2. Spotřeba roste rychleji, než se čekalo. Bez nových kapacit může vzniknout napětí v systému.
3. Bez investičních pobídek nové zdroje nevzniknou. Kapacitní mechanismy se tak stávají klíčovým nástrojem.
4. Energetická bezpečnost zůstává hlavním tématem.

Česká energetika se nachází v přechodovém období: mezi dozníváním uhelné éry a budováním nového mixu založeného na jádru, plynu, obnovitelných zdrojích a flexibilitě sítě. Únor 2026 byl měsícem, kdy se tato změna stala zcela zřejmou.